Pátá místnost

Díváme se na dvě hranice. Jedna je složená z dvanácti kmenů – symbolizuje dvanáct izraelských kmenů, z nichž vzešlo lidstvo, poslední a nejmenší je Benjamínek. Kmeny jsou potřísněné rudou barvou, barvou lidského utrpení, jímž je pozemský život poznamenán. Ve spodní části druhé hranice jsou uloženy kosti, které nám připomínají známé: Prach jsi a v prach se obrátíš. To se týká naší tělesné schránky. Ovšem duše, jak chceme věřit společně s Vojmírem Vokolkem, podléhá jiným pravidlům. Vše, co jsme v životě vykonali, projde po ukončení naší pozemské pouti sítem očistného ohně a ve své lepší podobě se zvěční na vyšší úrovni, kterou představuje slunce na vrcholu hranice. Je to slunce dalšího znovuzrození, ovšem na rozdíl od hmotného – tělesného zrození v první místnosti jde nyní o zrození v rovině duchovní. Světlo na konci tunelu.

 avtom
 pátým
 sklepení
 strmí
 izraelhú
 stróm
 praskáhučí
 v ohni
 předzvěstsoudu
 všechsoudú
 nekonečněuž
 konečně
 procitnutí
 vohni
 všehóa
 všech

ZPĚT